Jak dělat fundraising, i když nemáte velkou komunitu
- neziskon
- 22. 8.
- Minut čtení: 7
Možná nemáte tisíce sledujících na sociálních sítích. Možná teprve začínáte a vaše organizace je známá jen v úzkém okruhu lidí. A přesto – i bez velké komunity se dá začít
s fundraisingem, budovat důvěru a získávat podporu, která vám pomůže růst.
Dobrý fundraising totiž není jen o počtech. Je především o vztazích, příbězích, důvěře
a vytrvalosti. Někdy dokáže víc osobní e-mail než placená kampaň. A drobný dar
od člověka, kterého vaše práce zaujala, může být začátkem dlouhodobého partnerství.
V tomto článku se podíváme na konkrétní kroky, jak začít s fundraisingem, i když nemáte dosah velké neziskovky nebo známé jméno. Krok za krokem – prakticky, srozumitelně
a použitelně hned teď.
1. Začněte u svých nejbližších (kruh důvěry)
Když nemáte širokou komunitu, začněte s tou nejmenší – ale nejpevnější. V fundraisingu se tomu říká „inner circle“, vnitřní kruh důvěry. Sem patří vaši přátelé, rodina, kolegové, bývalí spolužáci, sousedé – lidé, kteří vás znají a kterým není lhostejné, co děláte.
Proč je to důležité: Tito lidé často nečekají na profesionální prezentaci nebo vyleštěnou webovou stránku. Dají vám dar, protože věří vám. Vaše nadšení, osobní nasazení a příběh mají větší váhu než sebelepší marketing.
Co konkrétně dělat:
Sepište si seznam 20–30 lidí, které znáte osobně a kteří by vás mohli podpořit – třeba
i jen sdílením.
Oslovte je napřímo – osobně, telefonicky, e-mailem. Nehledejte dokonalá slova – buďte autentičtí.
Vysvětlete, proč váš projekt dává smysl a jaký má dopad – klidně jednoduše, lidsky.
Požádejte je konkrétně: například „Můžeš mi přispět 300 Kč na start projektu?“ nebo „Pomůžeš mi najít tři lidi, kteří by to mohli podpořit?“
Nabídněte jim podíl na úspěchu – pošlete fotku, zprávu, výsledek, který díky nim vznikne.
Chyby, kterým se vyhnout:
Nespoléhejte na hromadný e-mail všem – lidé lépe reagují na osobní oslovení.
Nepředpokládejte, že vám někdo automaticky pomůže – nebojte se požádat přímo.
Neberte to jako jednorázovou věc – i malý dar může vést k dlouhodobému vztahu.
Příklad z praxe: Jana zakládala malou komunitní knihovnu na vesnici. Na začátku neměla žádné sledující ani mediální prostor. Napsala e-mail třiceti známým, ve kterém upřímně popsala svůj sen a požádala o příspěvek 250 Kč na regály a první várku knížek. Během týdne měla přes 10 000 Kč a první stálé podporovatele.
2. Budujte vztahy individuálně, ne masově
Když nemáte tisíce sledujících, máte výhodu v tom, že můžete být osobní. Nemusíte tvořit kampaně pro anonymní davy – můžete mluvit konkrétním lidem přímo do očí (nebo alespoň do e-mailové schránky). A právě to je často mnohem účinnější než masová komunikace.
Proč je to důležité: Lidé dávají lidem – ne značkám, webům nebo letákům. Pokud se někdo rozhodne darovat, často je to proto, že cítí osobní propojení. Když oslovíte člověka jménem, ví, že pro vás není jen "jeden z mnoha", ale důležitý partner.
Co konkrétně dělat:
Pište osobní zprávy – ne hromadné. Ukažte, že víte, koho oslovujete a proč právě jeho.
Pokud to jde, setkejte se osobně – na kávě, procházce, akci. Budujte vztah, nejen databázi.
U každého dárce si poznamenejte, kdy jste ho oslovili a co ho zajímá – pomůže vám to při dalším kontaktu.
Nebojte se i delšího rozhovoru – lidé rádi mluví o sobě, ale taky rádi slyší, že jejich podpora má smysl.
Po daru navazujte kontakt dál – nejen jedním děkovným e-mailem, ale i pozváním, fotkou, zprávou z terénu.
Chyby, kterým se vyhnout:
Neposílejte univerzální texty – „Dobrý den, rádi bychom vás požádali o podporu…“ nefunguje, pokud dotyčný ví, že ho znáte lépe.
Nezaměřujte se jen na peníze – vztah je důležitější než jednorázový dar.
Neslibujte něco, co nemůžete splnit – buďte upřímní, i když jste malí nebo teprve začínáte.
Příklad z praxe: Tomáš začal oslovovat své bývalé kolegy z práce s prosbou o podporu technického kroužku pro děti v menším městě. Nepsal hromadné maily – každému zavolal nebo napsal osobní zprávu. Během tří týdnů získal nejen 15 000 Kč, ale i nabídku dobrovolnické pomoci a člověka, který mu pomohl s propagací.
3. Vyprávějte silné a autentické příběhy
Příběhy mají větší moc než statistiky. Zatímco velké organizace někdy ukazují čísla
a tabulky, vy můžete nabídnout něco mnohem silnějšího – skutečný lidský příběh.
Takový, který čtenář nejen pochopí, ale ucítí.
Proč je to důležité: Když nemáte velkou komunitu, nemáte „hlasitý mikrofon“ – ale můžete mít silný hlas. A ten získáte tehdy, když se nebojíte sdílet příběhy lidí, kterým pomáháte, nebo vlastní cestu, proč děláte to, co děláte. Emoce otvírají peněženky víc než čísla.
Co konkrétně dělat:
Vyberte jeden konkrétní příběh, který ilustruje vaši práci – klidně malý, ale opravdový.
Pište srozumitelně, lidsky, bez odborných termínů. Co se stalo? Komu? Proč to bylo důležité?
Přidejte fotku, citát nebo krátké video – autentická vizuální složka násobí sílu sdělení.
Ukažte dopad: Co se díky pomoci změnilo? Co by se stalo, kdyby nepomohl nikdo?
Sdílejte příběh postupně – třeba ve třech částech. Udržíte pozornost a prohloubíte vztah.
Chyby, kterým se vyhnout:
Nesdílejte příběh jen jako „marketing“ – lidé poznají, když je to hrané nebo strojené.
Nezahlcujte složitými souvislostmi – příběh má být jednoduchý a pochopitelný na první čtení.
Nepředpokládejte, že všichni znají váš kontext – vysvětlete ho, i když vám připadá samozřejmý.
Příklad z praxe: Lucie vedla projekt doučování dětí z vyloučených lokalit. Místo abstraktního popisu napsala na sociální sítě příběh 13leté Anežky, která díky doučování zvládla přestup na střední školu. Příspěvek měl jen 300 zhlédnutí – ale přinesl 4 nové dárce a nabídku na spolupráci od místního učitele.
4. Buďte vidět i bez reklamy
Nemáte rozpočet na propagaci? Nevadí. Existuje řada způsobů, jak se zviditelnit zdarma nebo za minimální náklady – stačí být aktivní, zvídaví a hledat příležitosti tam, kde se běžně nehledají.
Proč je to důležité: I malá neziskovka se může dostat k novým lidem – pokud ví, kam se obrátit a koho oslovit. Lokální komunity často přivítají váš příspěvek, rozhovor nebo článek. A i několik nových očí může znamenat dárce, dobrovolníka nebo nového partnera.
Co konkrétně dělat:
Oslovte lokální média – rádia, noviny, obecní zpravodaje. Nabídněte rozhovor, krátký článek nebo pozvánku na akci.
Zapojte se do komunitních skupin na Facebooku, které jsou zaměřené na vaše město nebo kraj.
Požádejte o podporu místní knihovnu, školu, kostel, kavárnu nebo centrum volného času – vyvěšení letáku, sdílení akce nebo pozvání na diskusi.
Spolupracujte s jinými malými iniciativami – společná akce nebo výměna viditelnosti může pomoct oběma.
Pořádejte malé veřejné akce – třeba komentovanou procházku, debatu, promítání.
I s 10 účastníky může být výsledek silný.
Chyby, kterým se vyhnout:
Nečekejte, až si vás někdo všimne – buďte aktivní a pište sami.
Nezůstávejte jen online – fyzická přítomnost na místní úrovni má často větší efekt
než placený příspěvek.
Nepodceňujte lokální média – jejich publikum bývá sice malé, ale často velmi loajální.
Příklad z praxe: Sdružení na ochranu přírody v jednom malém městě oslovilo místní knihovnu s žádostí o uspořádání přednášky. Kromě účasti na akci získali prostor
v městském zpravodaji a následně i pozvání do místního rádia. Díky tomu se jim ozval první větší dárce z okolí – drobný podnikatel, který o nich do té doby neslyšel.
5. Nabídněte jednoduchý způsob podpory
Lidé často chtějí pomoct – ale jen pokud je to rychlé, jednoduché a bezpečné. Pokud někoho zaujmete, nesmí ho odradit složitý nebo nejistý proces darování. U malých organizací to bývá častý kámen úrazu.
Proč je to důležité:Čím víc kroků člověk musí udělat, tím menší je šance, že dar skutečně odešle. Každá překážka – chybějící QR kód, nefunkční odkaz, nepřehledný formulář – snižuje pravděpodobnost daru.
Co konkrétně dělat:
Založte si profil na darovací platformě (např. Darujme.cz, Donio.cz, Znesnáze21) – získáte technické zázemí i důvěryhodnost.
Vytvořte jednoduchou stránku s výzvou k daru – bez zbytečných informací, ideálně
s konkrétním účelem.
Přidejte na web a sociální sítě QR kód a krátkou, lidskou výzvu: „Pomozte nám třeba i 100 Kč – děkujeme.“
Umožněte jednorázové i pravidelné dary – obě možnosti mají smysl.
Pošlete dárcům automatické poděkování a potvrzení o daru – klidně i ručně, pokud nemáte automatizaci.
Chyby, kterým se vyhnout:
Nedávejte lidem jen číslo účtu bez vysvětlení – „Podpořte nás na účet 123…“ nestačí.
Neposílejte dárce na složité stránky – darování má být na pár kliknutí.
Nespamujte výzvami bez kontextu – vždy vysvětlete, proč má člověk darovat právě vám a právě teď.
Příklad z praxe: Malý spolek zaměřený na pomoc seniorům vytvořil jednoduchou stránku
s výzvou „Koupíme babičkám a dědečkům nový kotel – pomůžete nám?“ Přidal QR kód
a tlačítko na Darujme.cz. Za víkend přišlo 27 darů, i když stránka měla jen 200 návštěv.
6. Stavte na maličkostech, které dělají rozdíl
Velké komunity se nerodí přes noc. Ale právě když začínáte, máte výhodu – můžete stavět pevné základy. A to znamená: dělat drobné věci dobře, opakovaně a s péčí.
Co konkrétně tím myslíme:
Využívejte malé granty a mikrofundraising. I částky jako 5 000 nebo 10 000 Kč mohou posunout váš projekt dál. Zároveň přidávají vaší organizaci důvěryhodnost – ukazují, že umíte s prostředky dobře naložit.
Pečujte o každého dárce. Nezáleží, jestli někdo pošle 100 Kč nebo 1 000 Kč – každý má hodnotu. Poděkujte. Informujte. Zapojte. Ukažte, že na něm záleží.
Zapojujte lidi i jinak než finančně. Někdo nemůže přispět penězi, ale může pomoci sdílením, dobrovolnictvím, kontaktem nebo nápadem. Ptejte se: „Kdo další by o nás měl vědět?“
Buďte trpěliví a vytrvalí. Komunita se buduje časem. To, co dnes vypadá jako drobnost, může být zítra začátkem něčeho většího. Dejte tomu čas – ale nezastavujte se.
Příklad z praxe: Neziskovka, která začínala bez fanoušků a bez peněz, si vedla jednoduchý seznam: kdo daroval, komu děkovali, kdo jim pomohl sdílet. Po roce měla 320 kontaktů,
56 dárců a získané tři malé granty. Nic z toho nepřišlo naráz – ale vše vzniklo z trpělivé práce s „málem“.
Závěr
Fundraising není jen výsadou velkých neziskovek s tisíci sledujících a propracovanými kampaněmi. Naopak – mnohdy mají právě malé organizace větší sílu být osobní, autentické a blízké. A to jsou vlastnosti, které rozhodují.
Začněte s tím, co máte: s několika lidmi, silným příběhem a opravdovým záměrem. Neporovnávejte se s těmi, kdo jsou o krok dál – každý velký dárce, každý dlouhodobý vztah a každá úspěšná kampaň začínala někde na nule.
Důležité je vydat se na cestu. Budovat důvěru. Děkovat. Mluvit s lidmi. A věřit, že i malá komunita může dokázat velké věci – když ji postavíte poctivě, srdcem a krok za krokem.
Komentáře